Login

Přezdívka
Heslo
Ještě nemáte svůj účet?
Můžete si jej vytvořit zde.
Zapoměl(a) jste heslo?

Návštevnost

Právě je 44 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
Články fanoušků Expedice SKIPI (SLIPI) II
02.02.2013 | admin | 3119x zobrazeno | Skóre: 4.2

Report dvou fanoušků z řad fanklubu z výjezdu za bývalým brankářem Slavie do Banské Bytrice a Popradu.


První nápad na uspořádání této výpravy vzniká někdy na přelomu srpna a září roku 2012, kdy se dozvídáme, že Robert Slipčenk podepsal novou smlouvu v týmu HC ´05 Barani Banská Bystrica. Potom, co prostřednictvím sociální sítě získáváme kontakty a jsme i v písemném spojení se slovenskými fanoušky, kteří si mezitím „Skipiho“ také oblíbili (říkají mu „Slipi“), je stanoven termín cesty, která by se dala nazvat „EXPEDICI č. I“.

Tato výprava, plánovaná na 7.12.2012, ale ztroskotala za prvé  na tom, že se Skipi popral s brankářem Popradu a hrozil mu trest a za druhé na tom, že se v následujícím utkání zranil a nebylo jisté, že nastoupí. Proto byl  jako termín druhé výpravy zvolen termín 25.1.2013, v tento den sice hrajeme v O2 aréně s „oblíbeným“ týmem z Brna, ale na doporučení bystrických fanoušků, že se jedná o místní derby se Zvolenem nakonec souhlasíme a začínáme dolaďovat detaily - kdy pojedeme, kolik nás pojede, kde budeme v Bystrici spát  a hlavně jak dlouho tam budeme. Když se nám podaří tyto maličkosti vyřešit, ztroskotá málem i druhá výprava a Skipi je z týmu Baranů propuštěn. Naše původně pětičlenná výprava se začíná rozpadat, protože hlavní iniciátor výpravy Dan (Dandek) Vokurka prohlásí, že chtěl jet za Skipim a když už tam není, tak se mu to jeví jako zbytečná cesta a radši bude v práci a s rodinou. Nakonec zůstávám jen já a Honza Burkert, protože se nám zdá nezdvořilé vůči našim novým virtuálním známým odřeknout. Poslední den před odjezdem ještě na dálku dolaďujeme poslední detaily ohledně našeho odjezdu a hlavně příjezdu do Banské Bystrice.

Tak se tedy 25. ledna, krátce před sedmou hodinou ranní scházím s Honzou v odjezdové hale pražského libeňského nádraží, zakupujeme lístky a vydáváme se na cestu vlastně do neznáma. Navzájem se shodujeme v tom, že se těšíme a trochu bojíme současně. Těšíme se na to, že se konečně poznáme s lidmi, se kterými jsme si zatím jen dopisovali prostřednictvím moderních komunikačních medií a bojíme se toho, co s námi udělá „pomsta z lesa“, jinak řečeno nápoj zvaný Borovička. Cestou, která nám celkem příjemně ubíhá, sledujeme, jak se u našich hostitelů pomalu uzavírají sázky, v jakém stavu přijedeme a domlouváme s Tomášem z Bystrice, kudy přesně jedeme a po ubezpečení, že přes Žilinu se domlouváme na tom, že mu po přestupu oznámíme číslo vagónu, kde sedíme, aby se k nám mohl v Martině připojit. Vše probíhá podle plánu a tak nakonec přesně podle jízdního řádu vystupujeme na nádraží v Banské Bystrici, kde nás už čeká tříčlenný (možná trochu zklamaný, protože jsme cestou měli jen 3 piva a něco málo našeho tradičního výjezdového pití) uvítací výbor, sice ne v krojích, ale přesto s chlebem a solí. Zároveň dostáváme dárek na uvítanou – kolekci vybraných piv z produkce místního pivovaru. Poté se odebíráme do jedné z místních restaurací „Ohnivko“, o které bude ještě několikrát zmínka, protože se v ní scházejí nejvěrnější fanoušci před i po zápase. Cestou si dáváme uvítací drink, a když se k nám připojí poslední členka uvítacího výboru a jedna z našich hostitelek, se konečně ocitáme ve zmíněné restauraci, kde se seznamujeme s dalšími fanoušky. Navzájem si vyměníme šály, já rozdám několik aršíků našich fanklubáckých samolepek a vyrážíme na stadión, kde si v restauraci s příhodným názvem „PUK“ dáváme pizzu na posilnění a vydáváme se na stadion, kde na nás dýchne atmosféra našeho stadiónu v Edenu.

Jen co vstoupíme do kotle domácích, čeká náš další představování, takže za chvíli máme v hlavách zmatek, takže se omlouváme, pokud jsme tam někoho, kromě těch, které jsem znal z dřívějška, občas oslovili jinak. Jak se současně dozvídáme od našich průvodců, podobu tohoto sektoru mají na svědomí samotní fanoušci, kteří ho, když toho nebyl schopen klub, sami přizpůsobili k obrazu svému. Nad sektorem je malý stánek, kde si na památku zakupujeme trička a několik nášivek. Mezitím ovšem začal zápas a tak zaujímáme svoje místa. Než se v sektoru stačím zorientovat a zjistit polohu stánku s pivem, cítím poklepání na rameno, a když se otočím, tak je mi jeden zlatavý mok vražen do ruky, čímž se mi dostává více času na orientaci v prostoru. Společně s ostatními fanoušky domácích jsem ale za chvíli vtažen do průběhu zápasu, obzvlášť když domácí už od třetí minuty vedou 1:0, takže jsem si až po chvíli všiml, že v jedné ruce držím pivo a v druhé mám žlutý tenisový míček, když se ptám vedle stojící Stani, co to znamená, dostává se mi odpovědi, že o druhé přestávce budu muset na ledovou plochu a střílet na branku v rámci soutěže sponzora místní extraligy. Snažím se míčku zbavit, ale jediné, co se mi podaří je to, že mě Staňa, jedna z našich průvodkyň doprovodí k místu srazu u trestné lavice, takže se smiřuji se situací a sleduji průběh zápasu, který se čím dál tím příznivěji vyvíjí ve prospěch domácích, protože těsně před koncem první třetiny se jim podaří zvýšit na 2:0. Snažím se pochytit pokřiky, abych mohl fandit taky, k čemuž mi dopomáhá několik doušků borovičky. Po přestávce, která probíhá obdobně jako u nás všude tam, kde se smí opouštět prostor stadiónu, zaujímáme opět svá místa. Krátce po začátku třetiny se domácím podařilo zvýšit na 3:0. Hosté sice v téže třetině snížili na 3:1, ale to bylo z gólů vše. Když už si myslím, že se nám díky našim červeno-bílým barvám, které jsou shodné s barvami domácích, podařilo splynout s okolím, se objevují oficiální fotografové a pořizují několik snímků. Ke konci druhé přestávky jsem byl doprovozen k místu srazu střelců na bránu, sice jsem se ani jednou netrefil, ale přesto získávám tričko sponzora a poukaz na sazku v hodnotě 3 Euro (tričko jsem si nechal, poukaz jsem věnoval jednomu z hostitelů), a jsem opět několikrát vyfocen. Při odchodu z ledové plochy mě fanoušci hostů, kteří měli sektor těsně vedle, zdraví pokřikem, který je znám spíš z fotbalu a to „Jude Slavia“, takže jim na pozdrav odpovídám „Všude Slavia“ a gestem (ať si každý domyslí). Třetí třetina už góly nepřinesla a tak domácí poráží hosty ze Zvolena poměrem 3:1.

Po zápase doprovázíme naše hostitele k východu ze šaten, kde čekají, podobně jako my na výjezdu na hráče. Po tom se odebíráme opět do již zmíněné restaurace a společně s doprovodem si užíváme vítězství, které je navíc doplněno o zprávy z Prahy, že jsme porazili konfetu, sice na nájezdy, ale porazili. Sezení v „Ohnivku“ si krátíme několika mezinárodními turnaji v calcetku (pro neznalé stolní fotbal), takže ani nevnímáme čas a tak než se nadějeme, dostává se nám zprávy, že je čas odebrat se do místa našeho ubytování. Při pohledu na hodiny s hrůzou zjišťuji, že je již dávno po půlnoci. Na to, že z restaurací v Praze odcházím obvykle, jako poslední jsem si už zvykl, ale netušil jsem, že se nám to podaří i na výjezdu mimo republiku. Potom se odebíráme k jednomu z našich průvodců, kde máme zajištěno ubytování. Druhý den po probuzení odpovídáme na dotaz, co bychom si dali i obědu. Naší odpovědí jsou bryndzové halušky jsme hostiteli vyvezeni kousek za město do Koliby sv. Kryštofa. Po obědě se vracíme zpět, abychom si trochu odpočinuli. V rámci odpočinku sledujeme průběh prezidentských voleb a komentáře s tím související. Potom se vydáváme na procházku městem. Na náměstí si na doporučení, v plzeňské restauraci dáváme večeři, kterou mám opět problém sníst. Poté se opět odebíráme do „Ohnivka“, kde čekáme na pár dalších fanklubáků. Čekání si krátíme hraním šipek. Když už jsou přítomni skoro všichni pozvaní, odebíráme se nakoupit zásoby a pokračujeme do bytu našeho hostitele a ubytovatele. Tam setrváváme v družné debatě a za příjemné zábavy setrváváme do brzkých ranních, pro někoho pozdních nočních hodin.

V neděli krátce po poledni se rozloučíme s naším hostitelem a ubytovatelem Jankem a vydáváme se na oběd k další naší hostitelce. Cestou nabíráme ještě naši „průvodkyni“ Leu, protože po obědě je v plánu výjezd do Popradu. Po dobrém obědě se vydáváme na cestu. Cesta nám příjemně ubíhala a tak se po zakoupení lístků odebíráme na stadión. Mezitím se nám daří přes Dana a díky našim novým známým domluvit místo a čas setkání se Skipim, takže naše cesta se začíná jevit jako úspěšná. Průběh zápasu se sice i přes předvedenou hru příznivější pro Barany z Bystrice, ale domácím se těsně před koncem daří vyrovnat a nakonec vyhrávají v prodloužení, přesto nám je nabídnuto, jestli nechceme zůstat do úterý, kdy se hraje další kolo soutěže, prý nosíme štěstí. Nevím čím to je, ale přestože máme všichni červeno-bílé dresy, stejně jako naši hostitelé, opět se stáváme terčem pozornosti fotografů, takže se zase ocitáme v oficiální fotogalerii ze zápasu.

Po zápase a kratší chvilce čekání za námi do restaurace u stadiónu přichází Skipi, chvíli probíráme společně s jeho novými fanoušky z Bystrice situaci kolem jeho odchodu, vyřizujeme pozdravy a poté, co nám podepsal přinesené šály, se loučíme. Před restaurací, ještě Honza, který jako vždy všechno poctivě dokumentoval přes čočku svého fotoaparátu průběh celé expedice, pořizuje poslední fotky, loučíme se se Skipim a odebíráme se k autu našich hostitelů. Společně se odebíráme na nádraží, kde zakupujeme jízdenky na cestu zpět. Vzhledem k tomu, že máme víc než hodinu času do odjezdu, odebíráme se do kavárny kousek od nádraží a dáváme si poslední kávu na Slovensku.  Naši hostitelé a průvodci s námi zůstávají až do příjezdu vlaku, nebýt toho, že v oblasti Tater hlásili husté sněžení, tak by s námi asi zůstali až do odjezdu. Krátce po odjezdu vlaku zaujímáme svoje místa v lehátkovém oddílu vlaku a v poklidu se dostáváme po téměř 72 hodinách téměř tam, odkud jsme vyjeli.


Na závěr bych chtěl ještě jednou poděkovat našim hostitelům, hlavně Jankovi, Lee, Staně, Bohdanovi, Tomášovi a dalším.
Přestože jsme původně měli trochu obavy, jsme nakonec rádi, že jsme cestu podnikli, protože naše obavy se nepotvrdily a vše probíhalo v pohodě, myslím si, že hlavně díky tomu, že „pomstu z lesa“ jsme měli jen symbolicky na stadionu. Navíc jsme získali spoustu dalších známých a nezbývá nám než se těšit na derby se Spartou, kdy oni přijedou pro změnu podpořit nás, ale na rozdíl od nás ve větším počtu, takže se máme opět na co těšit.

 

Fotogalerie z výjezdu zde.

2 komentáře | Přihlásit se | Vyhledání
Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrujte se
7kasa7 | 03.02.13 12:49

Kájo máš to pěkně napsaný,kdyby mi nebylo 14 tak bych nejradši taky jel.Jinak asi tam máš chybu v datu.Byl to leden a né únor :D. No doufám že nám jejich fanoušci přinesou štěstí jako vy jim,budu se na ně těšit a ještě se tě chci zeptat lístky na derby do slávistickýho kotle seženu v sídle Sazky?

korysh | 03.02.13 13:58

Vzhledem k tomu, že se hraje na Spartě, tak je seženeš bud v Zákaznickym centru v Tipsport areně, nebo v předprodeji v Ticketpro, Ticketportal, a bůhví kde ještě :)

Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Příbuzné odkazy

Více článků z kategorie Články fanoušků

Nejčtenější článek z kategorie Články fanoušků:
Slavia versus Kladno v play-off

Hodnocení příspěvku

Průměrné hodnocení: 4.2
Počet hlasů: 5


Najdete si čas a hlasujte pro tenhle příspěvek:
Excelentní
Velice dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatný